Přinášíme Vám rozhovor s náměstkyní primátora hl. m. Prahy Alexandrou Udženijou, která se dlouhodobě angažuje v sociálních službách, prosazuje okamžitou pomoc pro komunitu prostřednictvím nadačního fondu, zdůrazňuje důležitost koordinace při poskytování pomoci bezdomovcům a navrhuje rozvoj komplexní sítě péče o duševní zdraví v Praze s důrazem na prevenci a intervenci. Její úsilí je také zaměřeno na zajištění spravedlivějšího a transparentnějšího financování sociálních služeb Prahy ze strany státu, aby byla zajištěna udržitelnost a rozvoj těchto služeb pro budoucnost.
Jak dlouho se věnujete sociálním službám?
Sociálním službám se věnuji bezmála deset let. Oblast sociálních věcí a zdravotnictví jsem měla ve své gesci už jako radní a poté jako starostka Prahy 2. A přiznám se, že mi to opravdu přirostlo k srdci. Na Dvojce jsem se setkávala s mnoha příběhy našich sousedů, kteří se dostali do složitých životních situací, jejichž řešení bylo často na dlouhé lokty, byť se jim kolegové na úřadě snažili maximálně pomoci. Ale znáte to, úřední postupy jsou někdy trochu zdlouhavé. Tak jsem iniciovala vznik nadačního fondu Dvojka srdcem, který už více než šest let pomáhá rodičům samoživitelům, seniorům, zdravotně postiženým a dalším lidem v tíživé situaci. Hezké je na tom to, že prostřednictvím fondu si tu navzájem pomáhají sousedé z Prahy 2. Samozřejmě se do pomoci zapojují i podnikatelé, kteří mají na Praze 2 provozovny. Ale co je nejdůležitější - pomoc je téměř okamžitá. V některých situacích totiž každý den hraje významnou roli. Ještě pár let před nadačním fondem jsem založila i Klub pro seniory a Klub pro rodiče s dětmi, které pořádají každý měsíc spoustu akcí, které jsou buď zdarma nebo za symbolickou cenu. Být aktivní a fungovat v komunitě, kde žiji, je opravdu důležité, a pro lidi, kteří by se vzhledem k okolnostem mohli dostat do jakési izolace, tam to platí dvojnásob. Jsem proto moc ráda, že vše funguje i po mém odchodu na magistrát. Nesmím ale zapomenout také na to, že právě ve svém předchozím působení jsem se seznámila i s fungováním mnoha neziskových organizací. Roky například spolupracuji s Rosou, ACORUSem, Bílým kruhem bezpečí, Cestou domů a mnoha dalšími, jejichž práce si nesmírně vážím. Stejně tak jsem díky svému přechozímu působení řešila mnoho překážek i vítězství skvělého CSS Praha 2. Zkrátka, na magistrát jsem šla už s mnohaletými zkušenostmi a jasnou vizí, kde budou priority mojí práce.
Zhruba před měsícem skončila Zimní humanitární opatření. Jaký je váš pohled na problematiku bezdomovectví v Praze?
Každá metropole má svá specifika. A jedním společným z nich je i to, že právě v hlavních městech se lidé bez domova snaží najít své útočiště. Praha se s tím musí snažit vypořádat, jak nejlépe to jde. A myslím, že i zmíněná Zimní humanitární opatření jsou jasným důkazem, že tu máme skvěle nastavený systém podpory a péče i v téhle oblasti. Letos jsme zajistili nejvíce lůžek v noclehárnách, poprvé jsme také zajistili místa v nemocnicích, aby byla garantovaná urgentní péče o ty, co to nejvíce potřebují. (To v předchozích letech nikdy nebylo.) Jsem opravdu vděčná našemu Centru sociálních služeb Praha za skvělou koordinaci těchto opatření. Stejně tak jako všem zaměstnancům denních center, hygienických center, nocleháren, azylových domů a také neziskovým organizacím, které jsou nepostradatelnou součástí této péče. Letošní opatření fungovala opravdu skvěle – od dispečinku, který fungoval 24/7 a díky kterému by se určitě nepodařilo zkoordinovat všechny aktivity až po práci každého sociálního pracovníka, zdravotníka, terapeuta, záchranáře či policisty. Jsem na celý tenhle tým nesmírně hrdá. A samozřejmě i na jejich péči po celý rok.
Jak hodnotíte současnou situaci v oblasti duševního zdraví v Praze a jaký máte plán pro zlepšení dostupnosti a kvality služeb v této oblasti?
Všichni víme, že tohle je opravdu palčivé téma. Vždyť přibližně 20 % dětí trpí alespoň jedním duševním onemocněním. Nejčastěji se jedná o poruchy v oblasti úzkostí, depresí a poruch chování. Polovina duševních chorob začíná už ve školním věku. (50 % do 14 let, 75 % do 25 let). Duševní problémy jsou největším rizikovým faktorem pro spáchání sebevraždy u dětí, a v naší republice je sebevražda třetí hlavní příčinou úmrtí u mladých lidí ve věku 15-19 let. Počty dětí a mladistvých, kteří potřebují psychiatrickou a psychologickou podporu roste, ale bohužel síť psychiatrických ambulantních služeb naopak klesá. Stejně tak je nedostatek dětských psychologů, adiktologů a dalších specializovaných služeb (např. pro děti, které se sebepoškozují nebo děti, které jsou obětmi či svědky domácího násilí). Podle šetření našeho Centra primární prevence bezmála 30 % žáků v Praze vykazuje wellbeing na tak nízké úrovni, pro kterou Světová zdravotnická organizace doporučuje konzultaci či intervenci odborníka.
To znamená, že cca každému čtvrtému žákovi 2. stupně ZŠ a SŠ v metropoli by měla být poskytnuta odborná pomoc. Zkrátka, duševní zdraví žáků v Praze je alarmující. A nejen to jejich. S „bolavou duší“ potřebují pomoct celé rodiny a lidé napříč generacemi. Neříká se mi to snadno, ale není čas spoléhat „na stát“ a tak jsme se rozhodli situaci vyřešit po svém a začínáme stavět vlastní ucelenou síť péče duševního zdraví pro Pražany. Jsem moc ráda, že jsem pro tuto myšlenku získala podporu největších odborníků z této oblasti a že jsme před nedávnem mohli na tiskové konferenci představit naši vizi a transformaci Metropolitního zdravotnického servisu a organizace Dům tří přání. Nově vzniklá organizace bude stavět na základech dvacetiletých zkušeností Domu tří přání s odbornou pomocí ohroženým dětem a jejich rodinám. Vše samozřejmě také v úzké spolupráci se odborníky z CSSP. Naším cílem je do dvou let vybudovat síť komplexní dostupné péče o duševní zdraví Pražanů, včetně vzniku nových center. První z nich otevřeme už na podzim v Poliklinice na Zeleném pruhu. Bude to unikátní Centrum duševního zdraví pro těhotné ženy a ženy po porodu, které budeme mít jako první v naší republice. Odstartovali jsme také vzdělávací programy, protože edukací a prevencí se dá často předejít tomu, aby lidé potřebovali odbornou léčbu. Příští rok plánujeme otevřít Centrum pro děti s poruchami autistického spektra a také Ambulanci s rozšířenou péčí pro děti a adolescenty. Věřím, že díky této transformaci bude mít Praha do dvou let ucelený systém krizové pomoci pro Pražany. Fungující síť v oblasti duševního zdraví, kde se snadno zorientuje a najde pomoc každý, kdo ji potřebuje. Držte nám palce!
Co, podle Vás, Praze v oblasti sociálních služeb v současné době nejvíce chybí?
V Praze máme skvělé poskytovatele sociálních služeb i síť. Myslím, že nejen potřeby Pražanů, ale také poskytované služby jsou opravdu specifické. A co nejvíce chybí? Bohužel finance, resp. pokud se v dohledné době nenastaví spravedlivý a transparentní model financování služeb, bude zaděláno na obrovský problém a za dva, tři roky už by Praha nemusela mít dostatek financí na tyto služby. Proto jsem vyzvala dopisem předsedu vlády, ministra práce a sociálních věcí, ministra financí a předsedu Asociace krajů k otevření debaty ohledně procentuálního podílu financování sociálních služeb ze státního rozpočtu (tzn. směrné číslo) pro hlavní město Prahu. Mým cílem je dosáhnout spravedlivého a transparentního modelu financování sociálních služeb, který zohlední unikátní postavení Prahy a její nadstandardní potřeby. V Praze se potýkáme s řadou specifik sociálních služeb, včetně nárůstu počtu seniorů, osob bez domova a uprchlíků. To vše vyžaduje adekvátní finanční podporu ze strany státu. Stávající model financování byl nastaven bez jakéhokoliv statisticky relevantně kvantitativního hlediska. Chci objektivnější a férovějším rozdělování státních dotací na sociální služby. Klíčové je, aby finanční prostředky byly spravedlivě rozděleny mezi všechny kraje v souladu s plánovaným rozvojem krajských sítí sociálních služeb. Zvyšuje se počet obyvatel ve věku nad 65 let, narůstá počet osob s nároky na speciální sociální služby (především osobní asistence, ambulantní, terénní a odlehčovací služby) a zvyšují se i další položky, které stávající financování neodráží. Hlavní město dnes financuje sociální služby ve výši 4,7 miliardy korun, z čehož je 56 procent z rozpočtu hlavního města Prahy. To je zcela bezprecedentní v porovnání s ostatními kraji. Podíl hlavního města na celkovém financování krajské sítě sociálních služeb je navíc v letošním roce už o 10 procent vyšší, než byl v roce 2019, kdy byl poměr státní dotace a rozpočtu města zhruba vyrovnaný. Za takového stavu mám oprávněnou obavu o budoucí rozvoj pražské sítě sociálních služeb a možnosti registrování nových služeb.
Pro představu bych na závěr uvedla jednoduchý příklad: v roce 2024 poslalo MPSV hlavnímu městu Praze na sociální služby zhruba jen o 5 milionů korun více než v roce 2023. Tato částka nepokryje ani očekávanou (3 %) roční inflaci a logicky by tak byl zcela nemyslitelný jakýkoliv nárůst kapacit sociálních služeb pro potřebné na území Prahy. Nárůst kapacit sociálních služeb tedy financuje výhradně hlavní město, které tím v podstatě přebírá odpovědnost za stát. Snad se situace změní, zaslouží si to nejen Praha, ale hlavně poskytovatelé služeb a jejich klienti.
Comments