Krátké zamyšlení nad minulostí, přítomností a budoucností Trianglu – centru pro rodinu, nám zaslali rodinný poradce a terapeut Trianglu Mgr. Miroslav Vosmik a jeho vedoucí Mgr. Elena Lenártová.
Triangl byl…
Místo, které v čase procházelo metamorfózami zacílení, jak být užitečné pro děti, dospívající a jejich rodiny. Toto zacílení bylo vždy aktuálně ovlivněno jak potřebami dětí a jejich rodin, tak i negativními vlivy společnosti, které se vyvíjely a odrážely v rodinách, ve vrstevnických kolektivech ve školách i mimo ně.
Byl místem, ostrovem bezpečí, kde tým odborníků, rodinných a dětských poradců a terapeutů, společně a ve vzájemné spolupráci přemýšleli nad prožíváním a chováním dětí, se snahou porozumět jejich pocitům a pomoct jim najít oporu v sobě a ve světě dospělých. Rodičům pak pomáhal s posílením kompetencí, jak se o bazální bezpečí svých potomků postarat, jak je ochránit a vést tak, aby se později byli schopní postarat sami o sebe, chránili sebe a pečovali o druhé.
Velký dík patří všem, kteří se na těchto proměnách podíleli a dbali o kvalitu služeb Trianglu.
Triangl je…
Místo, které navazuje na předchozí zkušenost, zůstává ostrovem bezpečí, a zároveň musí reagovat na současné výzvy, spojené se zhoršujícím se stavem duševního zdraví v celé populaci.
Místo, kde dítě má svůj individuální prostor pro sdílení a prožívání v chráněném terapeutickém prostředí plném hravých prvků, jež v symbióze s citlivou prací terapeutů a poradců dávají možnost získat důvěru a otevírat svoje starosti.
Místo, které se snažíme pracovat s celým rodinným systémem tak, abychom podpořili vzájemné přijetí všech členů systému. Místo vytvářející prostor k zamyšlení ohledně harmonie ve vztahu s dítětem, rodičem a partnerem.
V každém rodičovství se potkávají pocity související s naším vlastním zážitkem z dětství, s našimi potřebami, které dle osobních možností a schopností našich rodičů ne/byly nějak naplněny. Tyto zkušenosti si neseme „pod kůží“, vědomě i nevědomě se jimi řídíme, když se sami staneme rodiči. Na jejich základě se můžeme rozhodnout i jinak: „Nebudu se chovat jako moji rodiče“. V rodičovském partnerství se snažíme prosadit, obvykle s tím nejlepším úmyslem. V optimálním případě se nám pak s partnerem podaří dosáhnout souladu v tom, jak povedeme své děti. Přesto se nevyhneme občasnému střetu v názoru, jaké nároky na potomka klást, vůči čemu být benevolentní a na čem naopak trvat... Vytvořit harmonii ve společném rodičovském přístupu vyžaduje vždy velkou dávku energie a konfrontaci s naší vlastní a partnerovou osobní zralostí. Výrazně obtížnější je to pro rodiče, jejichž dítě má jakékoli zdravotní nebo vývojové komplikace. V populaci přibývá dětí s poruchami pozornosti a soustředění, vývojovou dysfázií a poruchou autistického spektra. A v této souvislosti i rodičů, kteří hledají pomoc a podporu nejen u klinických psychologů, logopedů a psychiatrů, ale také v Trianglu.
Dětem a rodinám pomáháme k tomu, aby se zmocňovali svého života. Těžkosti a starosti jen dočasně neseme s nimi, aby v ten pravý čas převzali svoje životy plně do svých rukou.
A jaké tedy TAKÉ jsou dnešní děti a dospívající?
Jsou výrazně rezistentní na metody předešlých generací rodičů a učitelů, ta odolnost je někdy dechberoucí.
Děti i mladí lidé o sobě daleko více přemýšlejí, nepřijímají tak snadno návody a strategie svých rodičů a učitelů.
Dospívající jsou hrdí na svou jedinečnost, aby si ji mohli užít, potřebují pevné vztahy, nikoli tekuté.
Mladí často žijí v pseudorealitě, nelze je z ní vyhánět, kritizovat je za to, ale přenášet do jejich života tu pevnost vztahu přijetí. Pomáháme jim hledat možnosti, kudy vede cesta z té pseudoreality, zpátky k lidem.
Mladí v každé generaci testují hranice, experimentují, hra se může zdát mnohdy nebezpečná, je NEBEZPEČNÁ, vždy byla a nikdy to nebude jiné.
Touha po klidu a odpočinek jsou někdy převlečené za lenost a neochotu.
Mladí jsou ohrožení ambicemi být dokonalí.
Ještě víc jsou ohrožení všudypřítomným alkoholem a jinými závislostmi v rodinách.
Děti i dospívající jsou přímo poškozovaní rozvody a vyjednáváním o péči tak, aby to vyhovovalo jejich rodičům.
Dospívající se často cítí osamocení, nejistí a mají strach z budoucnosti.
Děti a dospívající zrcadlí únavu, stres, přepracování, frustrace (atd.) svých rodičů. Léčit a uzdravovat se proto musí především rodiče.
Domníváme se, že prostor pro uzdravování má každý doma, ale musí být vůle vytvořit klidné prostředí, projevit opravdový zájem o druhé, zaplňovat tu prázdnotu vzájemným přijetím. Pomáháme všem, aby tento prostor doma vytvořili.
Pomáháme s porozuměním variabilitě specifik dnešních dětí a dospívajících, jež klade vysoké nároky na trpělivost rodičů, na pevnost v určování hranic a potřebu flexibility přístupu rodičů ve výchově, na důležitost zapojení otcovské autority a mateřské péče pro vytvoření láskyplné disciplíny. Tato náročnost se podepisuje jak na životě partnerském, tak na zvládání rodičovské role jednotlivce (rodiče samoživitele).
Triangl i nadále bude…
Místem užitečným dětem i celé rodině.
Místem, kde tým – Veronika, Kateřina, Anna, Hana, Lenka, Elen, Margita, Mirek a Petra – pečuje o sebe a svůj odborný růst a vytváří pozitivní a podporující klima pro klienty, jež provází náročnými životními situacemi a obdobími, aby dosáhli harmonie se sebou a svými blízkými.
Těšíme se na všechny motivované klienty a klientky!
Comentarios